OBSCENE EXTREME 2010

Obscene Extreme se letos konal po jedenácté, pro mě to byla premiéra. Mix grindcore, death metalu a crustu znamená méně metalové pózy než na Brutal Assaultu, méně dogmatismu než na Play Fast Or Don't (nemluvě o Fluff Festu), větší variabilitu hudby i lidí a slušnou pravděpodobnost, že ať budu koukat na kteroukoli kapelu, budu se bavit. Zážitek z festivalu jsem měl bohužel docela omezený. Přijeli jsme až během pátečního večera (a stan stavěli do setu Doom), v sobotu večer začalo hustě pršet a přestalo až někdy nad ránem (a já byl moc pohodlný na to si to užít déšť nedéšť), takže zbývá páteční noc a sobotní den. I za tu chvíli ale hrála spousta výborných kapel - vyzdvihl bych neocrust Passiv Dödshjälp, crust Social Chaos a především old school grindcore smršť Bloody Phoenix. Peklo, co rozpoutali, se nedalo srovnat s ničím jiným, co jsem na festivalu slyšel. Naprostá vichřice a počátek dlouhodobějšího vztahu.

Z kapel, co tam byly a já je neviděl, mě paradoxně mrzí hlavně Lycanthrophy a Needful Things, ze zvědavosti pak Doom a Rompeprop.

Festivalu samotnému nebylo co vytknout. Obrovské plus je skvělý areál, kde se dá mimojiné zároveň sedět ve stínu a koukat na pódium. Docela mě mrzí, že se mi tam nepodařilo strávit víc času. Díky, Obscene Productions.

Na začátku léta jsem si koupil foťák a v průběhu festivalu zhruba přišel na to, jak zvýšit ISO a fotit na prioritu času. Celou galerii najdete na Flickru.

FLICKR.

GOLDFRAPP - FELT MOUNTAIN [RECENZE]

Stejně jako každý rok, právě teď je čas pro první album Goldfrapp. K sychravému světu patří sychravě snová, atmosférou Twin Peaks nasáklá hudba Felt Mountain, jako málo co jiného. Už deset let staré album (mimochodem můj o něco pozdější první pokus o recenzi) je perfektní kombinací podivně noir jazzu, trip hopu bez hip hopového základu a inspirace soundtracky ke starým James Bondům (zvláště Pilots a Human). Album nemá slabé místo, vrcholem alba je pak závěrečná Horse Tears, která je zvláštním způsobem křehká a epická zároveň. Náměsíčné, zvláštně tísnivé a krásné.


Nemůžu než nahrát i obrázek, který sice už nepatří do období Felt Mountain (narozdíl od portrétu krátkovlasé Allison Goldfrapp, hlasu a prezentátorky Goldfrapp; šedá poloneviditelná eminence a druhá polovina dvojice je Will Gregory), ale má příběhu a atmosféry na rozdávání. Navíc pěkně ilustruje dva zásadní znaky Goldfrapp: pozornost věnovanou vizuální stránce a proměnlivost všeho s každým albem - od stylizace přes hudbu až po žánr. V pražském posh SaSaZu zítra odehrají koncert na propagaci svého posledního alba Head First ve znamení popu osmdesátých let a zářivých šusťákových úborů.