čtvrtek 29. září 2016

Jon Collin a Daniel Meier v Liberálu


Kytara v posledním půlstoletí naprosto dominuje naší (západní a populární) hudbě. Až se zdá, že se vzhledem k boomu popkultury a technologií její výrazové prostředky vyčerpaly, že všechny možnosti byly vytěženy příliš důkladně a zvuk průkopnického nástroje je v nových a nových iteracích fakticky vykastrován. Cest, kterými se kytara dostává z (převážně) rockového nánosu, je samozřejmě více, britský hráč Jon Collin si však vybral jeden z nejméně prozkoumaných a zároveň nejosobitějších směrů vágně popisovaný jako outsiderství nebo leftfield. Nejbližším styčným bodem může být abstraktní expresionismus v blues Lorena Connorse, paralely se dají nalézt také s pozdějšími nahrávkami otce amerického primitivismu Johna Faheyho i outsiderským guru Jandekem.

Podobně jako u výše zmíněných kapacit je snad největší devízou Collinovy hry naprostá opravdovost. Skřípáním kytary prosvítá ticho, zvuky dostávají prostor se rozvinout a rozeznít v prostoru. Chtělo by se říci, že jde o křehkou, melancholickou hudbu, to však až ve druhém plánu, bezesporu je také syrová a houževnatá. Jon Collin dokáže být zároveň cizí a zcela přirozený, nepovědomé barvy a melodie totiž vycházejí výhradně z onoho k uzoufání známého nástroje.

Collinova poctivost se neomezuje jen na hudbu. Celkově vzato by tentokrát mělo jít o přehlídku těch nejlepších zásad hlubokého undergroundu, který se netrápí propagací, spory, „úspěchem“, ale pouze se snaží co nejlépe být sám sebou. Snad se tedy bude možné probrat limitovanými edicemi kazet v dřevěných schránkách z Collinova labelu Winebox Press, které ještě nezmizely, a užít si ve sklepě Liberálu odpovídající zemitou atmosféru.
http://thewholevoyald.blogspot.co.uk/

Klasicky vzdělaný houslista Daniel Meier už spoustu let zkoumá možnosti svého nástroje, v čemž mu pomáhají všemožné fyzické preparace, ale kromě zesílení většinou nepoužívá žádnou elektrickou nadstavbu a to ani všudypřítomný looping. Jeho improvizace překračují hranice od amorfního noisu přes frenetické kvazi-rágy a minimalistické repetice až po ztišená zvuková pátrání. Hrál tu například s Paulem Metzgerem nebo Camem Deasem. A kombinace s Jonem Collinem nám přijde opět jako ideální.
http://meier.cz/

Na 17. října zvou Letmo Productions, Cáry mlhy & MarastMusic.
Dobrovolné vstupné v rozmezí 100 – 150 korun pouze na místě.

https://www.facebook.com/events/1748923002023308/

pondělí 19. září 2016

Lost Harbours, Waterflower a Stereocilia

Psychedelický/drone folk je super (sub)žánr, akorát z nějakého důvodu zajímá minimum posluchačů, obdobně jako pobaltští hudebníci. U tohoto koncertu se tyhle dva fakty krásně sejdou, stejně jako dvě rozdílná turné, křižující se jen v Praze, a to v pátek 23. září v Punctum.

V případě Richardem Thompsonem vedených Lost Harbours zase jednou nevíme, co vlastně čekat. Na jednu stranu Thompson (Brit usazený v Lotyšsku) umí napsat silné kytarové melodie upomínající na magické pastorály Richarda Youngse či Alexandera Tuckera (nyní známého z Grumbling Fur), ovšem posunuté do až hymnických poloh a výrazně melancholické. Jindy se ambientní plochy přesouvají z pozadí do centra dění a pak můžeme mluvit o paralelách s veličinami typu Natural Snow Buildings či projekty Stevena R. Smithe, v nejpůsobivějších momentech však Lost Harbours překračují tyto klasiky a představují výraz ryze vlastní. V žánru, který bývá postaven na smyčkování a psychedelické rozevlátosti, vynikají Lost Harbours citem pro detail a zvuk, s nímž tvoří nelineární ambientní skladby prodchnuté mlhou pobaltských lesů. Výsledek je temnější a zároveň křehčí, než bývá zvykem: prchavé přírodní meditace.
https://www.facebook.com/LostHarbours/
http://www.lostharbours.com/
https://soundcloud.com/lostharbours

Druhý lotyšský projekt je pro změnu skutečně a autenticky lotyšský. Waterflower je hudba bez povrchu, hudba ozvěn, v níž se z hřejivého ambientního šumu noří konkrétnější momenty a vágní hlasové cáry. Nabízí se paralela s melancholickým rozpadem Williama Basinskiho, ovšem pokud Basinski dbá na konceptuální čistotu, Waterflower představuje nepořádnější, bohatší variantu, v níž jde právě o vytvoření snové krajiny, která nemusí být fantaskní podle běžného chápání, četnost bílých míst však nutí zapojit představivost a zkusit vytušit pomyslný celek. Výsledky pak mohou být pokaždé jiné. Novější nahrávky se zdají přibližovat víc k písním, k jakémusi rozostřenému popu.
https://www.facebook.com/WaterflowerMusic/
https://soundcloud.com/waterflower

John Scott aka Stereocilia míří k abstrakci jinými prostředky. Idylické kytarové plochy a repetitivní motivy vytváří jakýsi nekýčovitý new age klid zabarvený podobně jako Popol Vuh či vedlejší projekty Barn Owl Higuma či Elm atmosférou předkolumbovské Ameriky. Vzhledem k bristolskému původu se nabízí také paralela s tamní devadesátkovou ambient/post-rockovou scénou vedenou Flying Saucer Attack. Scottovy prostředky jsou poměrně základní, díky tomu však může naplno vyniknout čistota jeho kytarového rozjímání.
http://www.stereociliamusic.com/
https://www.facebook.com/Stereocilia1

Vstupné jen na místě, v dobrovolném rozmezí 100-200.

https://www.facebook.com/events/1577022552600877



pátek 16. září 2016

Father Murphy a Muscle & Marrow

Father Murphy je partnerské duo Chiary Lee a Freddie Murphyho s proměnlivým, nevypočitatelným, ale zcela fascinujícím projevem. Hudba Father Murphy je mozaika skládaná z freak noise rocku s rytmikou starého industriálu, klávesových ploch, dětsky neurotických popěvků a sakrální mystiky. Výsledkem je něco zcela jedinečného, nikdy nicméně nevzniká dojem, že by originalita byla hlavním cílem, kterému se podřizuje celý zbytek. Hlavním cílem vždy zůstává síla prožitku.

Father Murphy jsou v Praze teď už pravidelnými návštěvníky (ostatně pro sakrální noise rock se Praha jeví jako ideální místo). Když jsme Father Murphy hostili před rokem, psali jsme, že kdyby ke katolicko-mystickému giallo filmu dělali soundtrack Michael Gira a Jarboe, mohlo by to znít tak trochu jako Father Murphy. Letos měli Father Murphy skutečně přijet společně s Jarboe, ta turné nicméně prozatím zrušila. Na Jarboe jsme se všichni těšili, na druhou stranu víc by nás mrzelo, kdyby nepřijeli Father Murphy. Father Murphy jsou prototypem kapel, kvůli kterým děláme koncerty.

S Father Murphy vystoupí rovněž partnerské duo, Muscle & Marrow, se kterými jedou společné turné. Muscle & Marrow vydali dvě alba, přičemž s tím aktuálním, Love, jenž si vzalo pod křídla vydavatelství Flenser, výrazně přidali na rozmanitosti. Jejich post-metal může připomenout určité polohy Battle Of Mice (společného projektu Julie Christmas a Joshe Grahama), nejblíže ale mají k domácím Nod Nod. Čekáme intenzivní zážitek.

http://fathermurphy.org/
http://www.muscleandmarrow.com/

Lístky na místě za 290.

Jednota tentokrát: ][, Cáry mlhy, Heartnoize Promotion, Letmo Productions, Naše koncerty (The Aardvark).

https://www.facebook.com/events/1010507872402799